Srpen 2013

Blbec no :)

13. srpna 2013 v 12:52 | light7 |  Zvěřinec
Dává hadovi žrádlo a ještě mu máchá rukama před nosem :D to mu mělo být přece jasné, že ho kousne :D


LIDÉ A DÉVOVÉ

13. srpna 2013 v 12:44 | light7 |  Přírodní bytosti
Jeden zajímavý článek ze stánek Onen Svět http://onen-svet.tode.cz/. Nevím, jak moc jsou informace autora těchto stránek pravdivé, ale stojí za přečtení. Má zajímavý pohled na duchovní svět.

Co znamená, že je člověk duch?

To, že je především duch. Pokud působí astrálních světech, má také astrální tělo (duši), které je nositelem vzhledu, emocí a pohlaví. Pokud působí ve fyzických světech, má navíc ještě druhé, tedy fyzické tělo. Duch obecně je ale nehmotná životní síla, kterou vyzařuje Bůh. V křesťanském pojetí "Duch Svatý" či třetí jedinost Boha. Tato životní síla je ve svém zárodečném stavu latentní (bytostná) a nevědomá sama sebe. V pokročilém (individualizovaném) stádiu je již samostatnou a svobodnou duchovní bytostí mající svojí vlastní identitu či individualitu, která si uvědomuje sama sebe a je schopná myšlení (stává se nositelem myšlenky, tj. je inteligentní). Nejstarší a nejvyšší bytosti, archandělé, byly stvořeny okamžitě jako dokonalé bytosti, nižší duchovní bytosti jako andělé a lidé (stejně jako jejich fyzické tělo) prochází vývojem.

A jak vznikl náš duch?

To je velmi složitá otázka a vlastně na ní nelze ani odpovědět. To by znamenalo vědět, kdo je to vlastně Bůh. Archandělé to vědí, ale my bychom to stejně nepochopili, protože náš stupeň vědomí nám to neumožňuje a nikdy umožňovat nebude. Představ si ale, že každá buňka ve tvém těle je samostatnou bytostí (a to také skutečně je). A všechny tyto buňky dohromady tvoří tvé tělo. Podobně je to i s Bohem. Každá stvořená bytost je jeho buňkou a dohromady tvoří Jeho. Proto se v Bibli říká, že všichni jsme údy jednoho těla. Na počátku, v zárodečném stádiu existuje duch v Bohu jako univerzální, všeobjímající duchovní síla. V křesťanství nazývaná jako zmíněný Duch Svatý. Tento duch má různou podobu, nejenže dává život, vše oživuje, život formuje a utváří, ale sám se vyvíjí - je to všechno jedno a totéž. V zárodku je vyzařovanou silou jednoho jediného celku, kterým je Bůh. Můžeme si ho představit jako zárodečnou sílu, která se skládá z X nevědomí spojených v jedno vědomí Boha.

Tato životní síla v sobě nese zárodky všech bytostí, které budou stvořeny, resp. které z ní povstanou. Vyvíjí se procesem, kterému říkáme sebeuvědomování, či individualizace. Zatímco na počátku po vyzáření je metavědomím, postupem času se začíná rozpadat a individualizovat podle formy svého působení. Jednotlivé rozpadlé části této síly se spojují a vytváří pokročilejší stádia vědomí - tak vznikají individuální síly této prasíly. Ty oživují nejdříve nejnižší bytosti a později vyšší, když se tato duchovní síla rozvine. Tyto síly se nadále rozpadají a individualizují. Na začátku tak jedna síla oživuje rostlinstvo, pak např. všechny mouchy jednoho druhu a na konci už třeba jen dva savce, jakmile dosáhne vyššího vědomí. Svůj vývoj skončí, jakmile tato duchovní síla dosáhne a získá vědomí sama sebe, jako oddělené a samostatné bytosti. Tak se zrodí lidský duch. Všechny bytosti blízko Boha splývají v jedno s Ním - tvoří jeden celek. Čím dále od Něj, tím dále mají i jedna ke druhé.

A kdy se ze zvířecího nevědomého stane vědomý lidský duch?

To nelze říci, to je individuální. Až si začne sama sebe uvědomovat jako bytost oddělenou od celku. Ale hlavně tehdy, když překoná strach člověka, který zvířecí říši prostupuje na všech úrovních. Zvíře na vyšším stupni vývoje, které je milováno, má velkou šanci, že se jednou stane duchem vědomým sama sebe. Člověk má velký vliv na všechno živé. Bohužel často zabraňuje ve vývoji nejen sobě, ale i zvířatům. Dévové, dokud se nestanou anděli, nemají zcela svobodnou vůli jako člověk a ani nevytváří karmu. Padlí andělé na zemi do hmoty nevstupují. V dobách Atlantidy se však mísili s lidskou rasou a na Zemi se rodily příšery, jak se zmiňuje i Bible - Synové Božští navštěvovali dcery lidské a smilnili s nimi. Dokonce ještě nedávno se tyto případy stávaly.

Takže tím vše končí?

Tím končí pouze proces zrození ducha. V tomto stadiu se už duch vyvíjí duchovně, tedy jako bytost vědomá sama sebe, své individuality a identity. Mohli bychom říci, že evoluce ducha byla skončena a začíná jeho involuce, tedy návrat zpět k Bohu. Na této cestě další vývoj ducha spočívá v tom, že duch se otvírá jiným duchům, učí se s nimi spolupracovat a spojovat. Cílem toho má být opětovné spojení a vytvoření jednoty, která se jako celek znovu navrátí ke svému Stvořiteli. Tentokrát ale jako rozvinutá a realizovaná síla tvořená samostatnými bytosti, které jsou individualitami a současně jedno. Naše já, našeho ducha neztrácíme, ale splyneme s celkem ze kterého jsme vyšli jako nevědomí. Vše je neustálý a věčný koloběh evoluce a involuce, jak ducha, tak hmoty. Takto se vlastně Bůh neustále zvětšuje a realizuje se skrze samostatné bytosti ze sebe sama. V každém člověku je tak odlesk Boha, jeho jiskra, která čeká na to, až se bude moci plně rozvinout a projevit. Dokonalý člověk je zároveň člověk a zároveň Bůh, jako byl Kristus. Bůh má mnoho podob a mnoho tváří, ale stále je to ta jedna jediná - On. Jakmile se stává součástí celku, stává se tímto celkem, tedy Bohem.

Takže stvoření ducha je vlastně podobné, jako stvoření hmoty?

Ano, dalo by se to tak říct. Na počátku vzniku hmoty byla jen horká mlha. Ta, jak postupně vychládala a rozplývala se, začaly se v ní tvořit sraženiny, ze kterých se staly mlhoviny, galaxie, hvězdy a planety. Mohli bychom to srovnat i se stvořením ducha. Na počátku byla tato mlhovina ducha a z ní jsme vznikly my - podobně jako ty planety.

Takže duchovní povahy je vlastně všechno?

Všechno je produktem Stvořitele (ať už přímo nebo nepřímo), vzniklé z jeho myšlenky. Všechny světy a bytosti. Rozdíl je pouze ve stádiu vývoje a v jejich určení. U stvořených bytostí existují ve vašem vesmíru dva rovnocenné druhy paralelní duchovní evoluce - lidská a dévická. Určení té lidské je stát se Božím obrazem, úkolem dévické je k tomu vytvářet podmínky. Jinými slovy dévické bytosti mají za úkol starat se o chod celého stvoření a pečovat o něj - na nižších stupni o přírodu. V lidské evoluci se vyvíjí (na Zemi od rostlin, nejnižších zvířat až po zvířata na nejvyšším stupni vývoje) lidští duchové. Jakmile se stanou individualitou - bytostí oddělenou od celku, získávají svobodnou vůli a vědomí sebe. Podobným vývojem prochází také evoluce dévická (konkrétně na Zemi od hmyzu, před ryby, ptáky až po elementály), která však ve vyšších stádiích vývoje pokračuje na Zemi mimo fyzické světy (přírodní bytosti, skřítkové, víly, mořské panny apod.). Na konci svého vývoje se tyto přírodní bytosti stávají anděly, které obývají jen duchovní světy. Stejně jako člověk, když dosáhne cíle svého vývoje. Zatímco člověk získává svobodnou vůli už v okamžiku, kdy se stane ze zvířete člověkem a uvědomí si sám sebe (což neznamená, že lidský duch se vyvíjí pouze ve zvířecích tělech), dévické bytosti až když se stanou anděly.

Takže člověk není jediným druhem myslící bytosti?

Nikoliv - jak jsem řekl, vedle lidské evoluce je tu také evoluce dévická. V našem vesmíru jiné druhy bytostí než lidé a dévové neexistují, jsou tu v podstatě jen tyto dvě evoluce. Když mluvíme o lidech, máme tím na mysli všechny bytosti humanoidního typu, z nichž lidé pozemského a příbuzeného typu jsou jen jedním z nich (lidský typ je jedním z "nejmodernějších" typů). Právě tak bytostí dévického typu je velmi mnoho, ba dokonce ještě daleko více, než humanoidních (více v sekci "Pozemšťanům").

Zmíním se o jednotlivých vývojových stádiích dévické evoluce. Také duch dévů se vyvíjí na Zemi ve zvířecích tělech, a to ve hmyzu, dále v ptácích, rybách a elementálech - nejsou to tedy zvířata v pravém slova smyslu (jejich maso je pro člověka také lépe stravitelné) - na Zemi probíhá jejich vývoj tedy jen na nižších úrovních přírodních duchů. Ryby se v závěrečném stádiu svého vývoje se inkarnují do těl elementálů. (To jsou velcí živočichové, kteří žijí v temnotách na dnech oceánů v obrovských hloubkách. Jsou jako plující skály. Nemají ale fyzické tělo, jen éterické). Ptáci se už neinkarnují a pokračují dál jako elementární, přírodní bytosti. Na jiných planetách mimo sluneční soustavu se vyvíjí i v jiných typech živočichů. Dévů je velmi mnoho druhů a ani je všechny neznáme, kolik mají podob. Vývoj jejich ducha sice začíná na fyzické rovni, ale odehrává se především na jemnohmotných, zatímco u lidí je soustředěn na živočišnou říši ve fyzické rovině. Proto dévové získávají svobodnou vůli později, než lidé a jejich vývoj není založen na mravním pokroku, nýbrž znalostech a dovednostech. Ne ale vždy, jsou samozřejmě i planety, ve kterých se fyzicky vyvíjejí také dévové.

Zatímco lidé se učí Boží lásce, dévové dokonalosti. Představ si třeba Boha jako šéfa, dévy jako správce a lidi jako hosty. Protože dévové nemají zpočátku zcela svobodnou vůli, nevytváří karmu, nechápou ani rozdíl mezi dobrem a zlem. Při komunikaci s nimi sice rozumí, ale často nechápou, mají úplně jinou mentalitu a způsob myšlení. Nakonec do světa lidí nijak nevstupují a většinou se s lidmi ani nestýkají. O lidský rod se zpočátku nezajímají. Teprve ve vyšších světech nachází s lidmi společnou řeč a dovedou spolupracovat. Do té doby je osudy člověka a lidstva, společenské otázky, otázky dobra a zla se jich vůbec nedotýkají a ani je nechápou. Nedovedou absolutně pochopit, jak různost názorů může u lidí vést ke konfliktům a dokonce válkám a připadají jim to směšné. U nich jsou zásadní pouze otázky přírody a jejího vývoje. Láska a porozumění, to jsou u nich věci tak samozřejmé, že by žádného déva ani nenapadlo o nich přemýšlet.

Takže duch člověka je něco jiného než druh déva?

Ne, duch je pouze jeden, žádné druhy duchů nejsou :-) Jde pouze o odlišný druh evoluce duchovní síly s ohledem na určení těchto bytosti, které jim Stvořitel dal. Pokud duchové dévů a lidí působí v duchovních světech - dosáhnou dokonalosti, není už mezi nimi rozdíl. Všichni se stávají anděly - Božími Syny. Je jedno, jestli se předtím vyvíjeli jako lidé nebo dévové. Andělé, lidé, zvířata, mimozemštané - všechny bytosti jsou ze stejného ducha. Mají různý vzhled, různé poslání a určení, prochází různým vývojem a jsou na různém stupni vývoje, ale všechny jsou duchovní, mají stejného ducha.

Můžeš mi o nich říci něco více o poslání dévů?

Dévové mají přesně rozdělené úkoly a každý z nich je určen pro jinou práci. Jsou vedeny anděli a staršími, vyvinutějšími dévy, kteří jsou jejich mistry. Tyto bytosti nejsou lidé, ani zvířata, ale dévové, kteří nepodléhají karmickým zákonům. Jednají sice často jako lidé nebo jsou jim dokonce podobní, ale nemají v hmotných úrovních zcela svobodnou vůli. Jsou to zahradníci, pěstitelé, ošetřovatelé, léčitelé přírody i lidských těl a duší. Materiální evoluci, vznik přírody, její vývoj, oživování přírody, vývoj člověka a živočišných druhů a rostlin, její vzhled a architekturu přírody, přírodní děje, to vše mají na starosti a vytváří oni. Příroda - to je jejich dílo vzniklé úsilím, prací a trvalou péčí miliard bytostí. Bez jejich úsilí bychom my lidé žili v šedivém prázdnu mezi kameny a nakonec, neměli bychom ani těla, která máme. Žádné poupě nevykvete, žádná rostlinka nevyroste sama od sebe. Ani tím, že její semínko zaléváš a pohnojíš. Tím se živou nestane. Jejich úkolem je starat se o vše, co existuje, o všechny životní síly a elementy hrubohmotných světů. Jsou to "zahradníci života".

Dévických bytostí je mnoho druhů, podle toho, kterou oblast mají na starosti. Jedni se starají o vodu, moře, další o oheň, zemi, další o vzduch, rostliny… Můžeme je rozdělit podle základních přírodních elementů - ty co mají na starosti oheň (např. salamandři), vodu (nymfy, vodní víly, mořské panny), vítr (meluzíny), zemi (permoníci, zahradníci, lesní víly). Podle druhu jejich určení je možné je rozdělit i dále. Jakmile se vyvinou ze zvířat, stanou se přírodními duchy jako třeba skřítkové a později trpaslíci. Ti jsou dělníky vykonávající příkazy vyšších dévů. I když nevědí co je volný čas, zábava nebo nuda, rádi si hrají s dětmi. Tady i během pozemského života, protože děti je mohou vidět. Jinak jsou plně zaměstnaní svými úkoly. Jsou jako pilné včeličky. Jejich práce je jejich životem a nepřemýšlejí o tom, jestli je baví. Je pro ně samozřejmostí.

Jejich vyspělejší kolegové (jako víly, nymfy, a panny a jejich mužské protějšky pro které nemáme jména) jsou dévové - umělci. Mají na starosti vzhled stvoření, barevnost a hudbu. Dévové, kteří se zabývají hudbou, dovedou vytvářet nádherné a líbezné tóny. Svými vysokými hlasy, hudebními nástroji i pouhými myšlenkami. Ne ale pro svoji zábavu jako my, ale pro správný růst a vývoj přírody, která na ní reaguje. Neznají humor, vtip, zábavu a smích, přesto z nich vyzařuje vznešenost, láska a přátelství, zvláště mezi vílami a pannami. To jsou dévické bytosti na vyšší úrovni než přírodní duchové - podobný rozdíl jako u lidí mezi dělníky a umělci, ba ještě mnohem větší. Tito dévové působí (vyjma mladších přírodních duchů) působí jen na čtvrté jemnohmotné úrovni a nikdy se člověku nezjevují, ani s ním nevstupují v kontakt. Člověk s nimi sice v kontakt může vstoupit, ale komunikace s nimi nemá velký smysl. Ještě pokročilejší dévové mají pak na starosti fungování, evoluci a vývoj přírody. Jsou to vědci, které spolupracují také se svými lidskými kolegy. Dokonalí dévové - andělé jsou pak posly mezi člověkem a Stvořitelem, jsou jakýmisi vedoucími pracovníky a řiditeli celého stvoření.

Jak je to přesně s jejich vývojem?

Vývoj dévů se tomu lidskému podobá jen v tom, že prochází různými stádii vývoje ducha. Jinak se ale vyvíjí též svým určením. To je něco, co u lidí vůbec neexistuje. Člověk, když se vyvyne v člověka je stále člověkem, zatímco u dévů se mění bytostně jako zvířata v živočišné říši. Tady ovšem na jemnohmotné úrovni a nikoli inkarnacemi. Protože v jejich případě nemluvíme o duchovním (morálním) vývoji, ale dovednostním, probíhá zcela jinak. Nejlépe bychom to srovnali asi se žáky ve škole a třemi stupni školní docházky. Jakmile vyjdou základní školu a složí zkoušky na střední, postupují dál a pak na vysokou. U dévů je to podobné. Také u nich se konají jakési zkoušky pod vedením vyšších dévických bytostí. Když promují, změní se přírodní duch (např. trpaslík) v déva (např. ve vílu). Když pak slouží závěrečné zkoušky na nejvyšší úroveň, stane se andělem.

A jak dévové vypadají?

Dévové - skřítkové, víly, mořské panny vypadají podobně, jak je známe z pohádek, včetně šatů. Skřítkové jsou malí mužíčci vzhledem středního a staršího věku, víly jsou krásné, půvabné, vysoké, štíhlé, dlouhovlasé mladé dívky. I když dévové mohou obývat stejné astrální světy jako člověk, jejich těla se skládají z jemnější hmoty, která odpovídá jejich duševnímu stavu, neboť jejich duše, mentalita a uvažování se velmi liší od vašeho. Nemají zdaleka tak jasné obrysy a zvláště při pohybu se jeví velmi rozmazaně. Ovšem ani astrální tělo lidí, pokud jde o dočasně změněnou podobu, není tak konkrétní, jako fyzické - zvláště, kdy na něj zaměříš svoji pozornost, začne se rozplývat. Jako celek ho vidíš jasně, ale na detail dlouho nezaostříš. V případě dévů je to tak vždy. Oni nemají takové konkrétní myšlení jako lidé, proto ani jejich podoba nemá úplně pevné rysy.

Něco málo k Deseti Egypským ranám

9. srpna 2013 v 13:00 | light7 |  Víra
Předem upozorňuji, že nemám nic proti víře a nic proti Bohu. Jenom píšu o tom, co v té Bibli opravdu je napsáno nic víc.

Začnu seznamem egypských ran:

- Krev - veškerá voda v Egyptě se proměnila v krev. (Ex 7, 14-24)
- Žáby - přemnožení žab. (Ex 7, 25-8, 11)
- Komáři (v Ekumenickém a Českém studijním překladu[2] komáři, v Kralickém překladu štěnice, podle Koránu vši[3]) - přemnožení zmíněného obtížného hmyzu. (Ex 8, 12-15)
- Mouchy - přemnožení much. (Ex 8, 16-28)
- Mor - postižení stád Egypťanů dobytčím morem. (Ex 9, 1-7)
- Vředy - postižení Egypťanů a jejich stád vyrážkou. (Ex 9, 8-12)
- Krupobití - poničení úrody a pobití dobytka a lidí, kteří se neukryli, krupobitím. (Ex 9, 13-35)
- Kobylky - přemnožení kobylek a poničení zbytku vegetace. (Ex 10, 21-20)
- Tma - neproniknutelná tma trvající tři dny, omezená však pouze na Egypťany. (Ex 10, 21-29)
- Pobití prvorozených - zabití prvorozeného (resp. nejstaršího) potomka v každé rodině a prvorozených dobytčat v jedné noci. (Ex 11, 1-12, 36)

Důvod Deseti Egypských ran:

Exodus:

9: 16: Avšak proto jsem tě zachoval, abych na tobě ukázal svou moc a aby se po celé zemi vypravovalo o mém jménu.

9: 17: Stále jednáš proti mému lidu zpupně a nechceš jej propustit.

V 16ctém verši říká Hospodin důvod pro tyhle hrůzy. V 17ctém verši je zástupný důvod, který Hospodin způsobil sám zatvrzením faraonova srdce.

Tady je pravý důvod Deseti Egypských ran:

10: 1: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Předstup před faraóna. Já jsem totiž učinil jeho srdce i srdce jeho služebníků neoblomné, abych mohl uprostřed nich provést tato svá znamení

10: 2: a ty abys mohl vypravovat svým synům i vnukům o tom, co jsem v Egyptě dokázal, i o znameních, která jsem mezi nimi udělal, ať víte, že já jsem Hospodin.

Řekl to velice upřímně a jasně. Hospodin dokazoval svou moc utrpením, aby Mojžíš a jeho synové a vnuci si mněli o čem povídat...Sám Hospodin vyvolal ty hrůzy zatvrzováním faraonova srdce. Opravdu obdivuhodné.

Desátá rána, opravdu ušlechtilá...tohle udělal Dokonalý, Milosrdný a Spravedlivý Hospodin:

11: 4: Mojžíš řekl faraónovi: "Toto praví Hospodin: O půlnoci projdu Egyptem.

11: 5: Všichni prvorození v egyptské zemi zemřou, od prvorozeného syna faraónova, který sedí na jeho trůnu, po prvorozeného syna otrokyně, která mele na mlýnku, i všechno prvorozené z dobytka.

11: 6: Po celé egyptské zemi se bude rozléhat veliký křik, jakého nebylo a už nebude.

11: 7: Ale na žádného Izraelce ani pes nezavrčí, ani na člověka ani na dobytče, abyste poznali, že Hospodin podivuhodně rozlišuje mezi Egyptem a Izraelem.

11: 8: Všichni tito tvoji služebníci sestoupí ke mně, budou se mi klanět a říkat: Odejdi ty i všechen lid, který jde za tebou! Teprve potom odejdu." Nato Mojžíš, planoucí hněvem, od faraóna odešel.

11: 9: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Faraon vás neposlechne, a tak mých zázraků v egyptské zemi ještě přibude."

11: 10: Mojžíš a Áron všechny ty zázraky před faraónem učinili, ale Hospodin zatvrdil faraónovo srdce, takže Izraelce ze své země nepropustil.

A proč Hospodin praví, že odsoudí egyptská božstva? Ono nějaká opravdu byla?

12: 12: Tu noc projdu egyptskou zemí a všecko prvorozené v egyptské zemi pobiji, od lidí až po dobytek. Všechna egyptská božstva postihnu svými soudy. Já jsem Hospodin.

Nakonec faraon Izraelce propustil do pouště. Ale Hospodinovi ty hrůzy stejně nestačily, tak si zařídil další ušlechtilý důvod. On si totiž vybojoval svoji slávu prostřednictvím faraona.

14: 3: Farao si o Izraelcích řekne: Bloudí v zemi, zavřela se za nimi poušť.

14: 4: Tu zatvrdím faraónovo srdce a on vás bude pronásledovat. Já se však na faraónovi a na všem jeho vojsku oslavím, takže Egypťané poznají, že já jsem Hospodin."

14: 8: Hospodin zatvrdil srdce faraóna, krále egyptského, a ten Izraelce pronásledoval. Ale Izraelci navzdory všemu vyšli.

14: 9: Egypťané je pronásledovali a dostihli je, když tábořili při moři, dostihli je všichni fafaónovi koně, vozy, jeho jízda a vojsko, při Pí-chírotu před Baal-sefónem.

14: 10: Když viděli, že Egypťané táhnou za nimi. Tu se Izraelci velmi polekali a úpěli k Hospodinu.

14:11: A osopili se na Mojžíše: "Což nebylo v Egyptě dost hrobů, že jsi nás odvedl, abychom zemřeli na poušti? Cos nám to udělal, že jsi nás vyvedl z Egypta?

14: 12: Došlo na to, o čem jsme s tebou mluvili v Egyptě: Nech nás být, ať sloužíme Egyptu. Vždyť pro nás bylo lépe sloužit Egyptu než zemřít na poušti."

Že by Izraelitům nebylo, až tak špatně v Egyptě?

14: 15: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Proč ke mně úpíš? Pobídni Izraelce, ať táhnou dál.

14 :16: Ty pak pozdvihni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozpoltíš je, a tak Izraelci půjdou prostředkem moře po suchu.

14: 17: Já zatvrdím srdce Egypťanů, takže půjdou za nimi. Oslavím se na faraónovi a na všem jeho vojsku, na jeho vozech i jízdě.

14: 18: Egypťané poznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven tím, co učiním s faraónem, s jeho vozy a jízdou."

Zase má tu šílenou potřebu se oslavit. Ano Egypťané poznali, že je to Hospodin, ale k ničemu to nenylo, protože je Hospodin nchal utopit v moři.

14: 21: Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny.

14: 22. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva.

14: 23: Egypťané je pronásledovali a vešli za nimi doprostřed moře, všichni faraónovi koně, vozy i jízda.

14: 24: Za jitřního bdění vyhlédl Hospodin ze sloupu ohnivého a oblakového na egyptský tábor a vyvolal v egyptském táboře zmatek.

14: 25: Způsobil, že se uvolnila kola jejich vozů, takže je stěží mohli ovládat. Tu si Egypťané řekli: "Utečme před Izraelem, neboť za ně bojuje proti Egyptu Hospodin."

14: 26: Hospodin řekl Mojžíšovi: "Vztáhni ruku nad moře! Vody se obrátí na Egypťany, na jejich vozy a jízdu!"

14: 27: Mojžíš vztáhl ruku nad moře, a když nastávalo jitro, moře opět nabylo své moci. Egypťané utíkali proti němu a Hospodin je vehnal doprostřed moře.

14: 28: Vody se vrátily, přikryly vozy i jízdu celého faraónova vojska, které vešlo za Izraelci do moře. Nezůstal z nich ani jediný.

Nepříjemný závěr...je vidět na čem se Hospodin oslavoval. Jako neříkám i faraón nebyl žádný svatý, taky nechal zabíjet izraelská novorozeňata mužského pohlaví, aby se Izraelci nepřemnožili...Ale čekat hrůzy od samotného Hospodina jako Boha Milosrdného, Moudrého a Spavedlivého je síla...Hospodin se snížil na faraónovu úroveň, takže nebyl o nic lepší.

Vyloženě nesnáším násilí na nevinných lidech a zvířatech co za nic nemohli...ti prvorození od nemluvňat, zvířet až po dospělé Egypťyny...oni přece za to nemohli? Zvláštní nejvíc to odskákali nevinní lidé a zvířata. To si nemohl Hospodin vyřešit s faraónem, tak aby na to nedoplatili nevinní? To nebylo vůči nim vůbec spravedlivé.

Tu nespravedlnost potvrzuje i Pavel:

Ř: 9:

10: A nejen to: Také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;

11: ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto

12: a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.

13: Neboť je psáno: 'Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.'

14: Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!

15: Mojžíšovi řekl: 'Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.'

16: Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.

17: Písmo přece říká faraónovi: 'Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.'

18: Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.

19: Snad mi řekneš? "Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?

20: Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: "Proč jsi mě udělal takto?"

21: Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?

22: Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,

23: stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil ke slávě...

To snad nemyslí vážně???

Povody všude kolem nás

4. srpna 2013 v 11:48 | light7 |  Téma týdne
Podvody a konspirace všude kam se podíváme např.:

- první podvod v historii lidstva začíná stvořením Edenu, kde Hospodin postavil člověka (Adama) v zahradě Eden, kde rostou stromy jejichž ovoce je dobré k jídlu jen z jednoho nesměl Adam jíst a to ze stromu poznání dobrého a zlého. Pak z Adamova žebra stvořil ženu (Evu)...Eva promluvila s hadem, který jí řekl úplnou pravdu a Eva začala ze stromu jíst a dala i svému muži. Otevřeli se jim oči a začali pomalu chápat, že Hospodin jim neřekl úplnou pravdu...porobnosti v tomhle článku: http://light7.blog.cz/1308/hospodin-je-lhar

- dalším fenoménem jsou chemtrals - letadla co křižjí po obloze a rosprašují jedovaté látky do vzduchu

- GMO je nechutný nebezpečný podvod na lidech co věří, že GMO spasí svět před hladem

- jedovaté látky v potravinách joko umělá sladidla, některé druhy konzervantů a stabilizátorů chuti....

- totální systém sledování lidí jako INDECT http://cs.wikipedia.org/wiki/INDECT nebo L.U.C.I.D. http://www.projektlucid.szm.com/

- další konspirace o mimozemčňech a pod. podrobně rozebírat nebudu, protože tohle téma bylo rozebírano na jiných webech, kde se tím podrobněji zabývají...jinak jsem se o jiných civilizacích snažila trochu psát zde: http://light7.blog.cz/rubrika/ufo-a-zahady

- jsou tu ještě tajné vlády jako Ilumináti nebo Zednáři o těch se toho taky mnoho napsalo stačí se zeptat googla

Abych pravdu řekla já moc konspirační teorie nemusí, protože nevím jestli jsou pravdivé nebo ne. Jedna strana vám řekne, že to je 100% pravda a druhá to odmítá, aby se člověk vůbec dopátral nějaké pravdy musí hledat a ověřovat si ji sám. Co se týče různých podvodů třebe na jídle a podobně ty jsou nepřehlédnutelné tyhle si ověřovat nemusím, protože mi stačí si přečíst etiketu. A v Bibli je to jasné, tam Hospodin nemluvil vždy pravdu a nebyl a není svatý.

Hospodin je lhář

4. srpna 2013 v 8:00 | light7 |  Víra
Přečetla jsem si v Bibli znovu tři kapitoly první knihy Mojžíšovi Genesis a nestačila jsem se divit co v ní doopravy je. Nechápu, že jsem si toho nevšimla už dříve.

V Bibli jsou posány dva rozdílné způsoby stvoření světa jakoby v tom figurovali dva bohové. Ten první Bůh beze jména stvořil vesmír a svět v tomto pořadí:

1. kapitola

1. (1-5) nebe, zemi a světlo
2. (6-8) nebeskou klenbu
3. (9-13) souš a rostliny
4. (14-19) Slunce, Měsíc a hvězdy
5. (20-23) vodní živočichy a ptáky
6. (24-31) suchozemské živočichy a lidi

Podívejme se na některé z veršů z první kapitoly 26-29:

26: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby. Ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí i nad každým plazem plazícím se po zemi."

27: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.

28: A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe."

29: Bůh také řekl: "Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.

Tady Bůh stvořil obě pohlaví najednou a dal jim celou Zemi ne nějakou rajskou zahradu a taky jim dovolil jíst z každého stromu na kterém rostou plody se semeny. Nikde tu není žádný zákaz jíst z nějakého stromu poznánání dobrého a zlého, žádné zabíjení zvířat pro obživu, žádné obětování zvířat a dětí Bohu, ani žádný ohraničený prostor zahradou Eden. Lidé se začali rozmnožovat a naplńovat zemi. Vše je dokonalé a perfektní, ale jen do chvíle než se ojevil na zcéně Hospodin se svým obrovským egem.

2. kapitola

První tři verše dalo by se říct, že patří k veršům v první kapitole o historii stvoření světa, kde je ještě tvůrce uveden jako Bůh:

1: Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy.

2: Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo.

3: A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.

Tady je uveden spojovací bod, kdy tvůrci Bible se snažili spojit obojí svědectví o stvoření v jeden celek:

4: Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe,

5: nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával.

6: Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch.

Tady to jasně vypadá, že Hospodin stvoři svůj vlastní model asi se mu zalíbila myšlenka stvořit člověka k obrazu svému. Stvoři člověka (muže) z prachu země a vdechl mu chřípí života. Asi neuměl tvořit, tak dobře slovem jako Bůh, tak si člověka uplácal z prachu. Muž byl stvořen podle Hospodina ještě před rostlinami a živočichy. Dále se Bible baví jen o Hospodinovi bohu Izraelitů, ale to až někdy jindy:

7: I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Hospodin ohraničil životní prostor člověka Edenem, místo které stvořil, ale Bůh stvořil Zemi celou:

8: A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil.

9: Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak strom života a stromu poznání dobrého a zlého.

Ještě je zatím klid bez konfliktu. Ještě se tu nepíše o pasti, kterou Hospodin na Adama narafičil:

10: Z Edenu vychází řeka aby napájela zahradu. Odtud dál se rozděluje ve čtyři hlavní toky.

11: Jméno prvního je Píšon; ten obtéká celou zemi Chavílu, v níž je zlato,

12: a zlato té země je skvělé,je tam také pryskyřice a kámen karneol.

13: Jméno druhé řeky je Gíchón; ta obtéká celou zemi Kúš.

14: Jméno třetí řeky je Chidekel; ta teče východně od Asýrie. Čtvrtá řeka je Eufrat.

15: Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.

Takže Hospodinův Adam byl stvořen, tak aby neuměl rozeznat dobré od zlého, kdyby snědl ovoce ze stromu poznání, tak by se to určitě změnilo. Proč nechtěl Hospodin, aby to Adam věděl? Proč mu zakazoval poznání? Pouze v těchto verších je Adam varován jeho žena ne, protože zatím nebyla stvořena. Jak byla Eva varována, tak o tom se už Bible nezmiňuje:

16: A Hospodin Bůh člověku přikázal: "Z každého stromu zahrady smíš jíst.

17: Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.

Tady je jasný důkaz toho, ja tvořil Bůh a jak tvořil Hospodin. Zatím co, Bůh svořil obojí pohlaví naráz svým Slovem, naopak Hospodin stvořil muže z prachu a jeho ženu z jeho žebra:

18: I řekl Hospodin Bůh: "Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou."

19: Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve.

20: Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná.

21: I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem.

22: A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu.

Tito dva lidé neznalí dobrého ani zlého byli celkem naivní a nevinní. Hospodin potřeboval hlavně lidi co se mu budou klanět, modlit se k němu, chválit ho, pochlebovat mu a hlavně se ho bát. Potřebuje, aby je zastihl pocit vinny. Proto na ně narafičil pěkně nechutnou past. Pro Hospodina to nebyl žádný problém, protože jeho dva lidé byli nevzdělaní a nezkušení. Hospodin oběma nic nepřikazuje, aby se začali množit a naplnit Eden, to až potom co je nespravedlivě potrestá. Hospodinovi stačí jenom dva lidé, aby začal působit dědičný hřích, který si pečlivě naplánoval. Hlavně chtěl vytvořit svůj vlastní národ, který ho bude uctívat, bát se ho a trpět pro něho a případně i jeho protivníci, ale k tomu potřebuje prvotní hřích:

23: Člověk zvolal: "Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest."

24: Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.

25: Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se.

Tak tady to začíná. Tady je krásně vidět, jak si to Hospodin zařídil:

3. kapitola

1: Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: "Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?"

Křesťané věří, že zrovna v tomto první verši třetí kapitoly hovořil Satan s Evou. Možná je to pravda co tvrdí nebo jsou k pravdě blíž než si myslí. Ale výmysl s dobrým a spravedlivým Hospodinem, který spravedlivě trestá je mylný a tento text a další texty v Bibli ho vylučují. Je tu krásně vidět, že Hospodin není, tak úplně dobrý a svatý, jak si křesťané myslí. Hadími ústy mohl s Evou mluvit buď sám Hospodin nebo opravdu had s vysokou inteligencí s darem řeči, který byl k tomuto účelu Hospodinem stvořený. Ale podle prvního vzorce svoření Bůh jasně řekl, že lidé budou vládnout všemu tvorstvu. Ano i tomu co se plazí po zemi. Takže podle první kapitoly Genesis Bůh nestvořil bytost na Zemi, která by přesahovala inteligenci člověka. Pokud by v Bibli byl jeden Bůh, tak by si hodně nápaně protiřečil. Jestli potrestal chytrého hada, tak chudák skončil jako oběť, která posloužila svému účelu a k tomu, aby tomu ještě líp pomohlo, potrestal Hospodin hada před lidmi a hadovo utrpení ještě více Hospodina posílilo.

V následujících verších, kdy Eva hadovi odpovídá a had jí řekne celou pravdu, upřesnil a napravil npravdivou informaci, kterou dal Hospodin Adamovi, když mu to zakazoval. Křesťané moc rádi s těmito texty manipulují. Kdo je tedy Otcem Lži?! Hospodin nebo Bůh či Satan? Nebo je Hospodin a Satan jedno a totéž?:

2: Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.

3: Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: "Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.""

4: Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nezemřete smrtí.

5: Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."

Proč vlastně ten strom Hospodin stvořil? Ještě k tomu natolik lákavý? Protože jednouše proto, aby Eva podlehla. Byla to jedna ze sočásti Hospodinovy léčky. Je to jasné dokonce i s Katechsmu §280: Hned od počátku Bůh myslel na slávu nového stvoření v Kristu. Hospodin všechno naplánova tak, aby se to stalo. Takže žádná svobodná vůle, že by si oba lidé vybrali hřích. Všechno bylo naplánované do předu. Úplně nevinníí dva lidé, kteří nic nevěděli ani to, co je to smrt, dobro a zlo jednoduše si nemohli nic vybrat. Byli do toho hozeni jako slepí k houslím. Hospodin udělal ze svých lidí totální blbce. To až pojedli ze stromu poznání, tak se jim otevřeli oči v následujícím verši:

6: Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost.

Prásk!!! A má to. Lákavý strom na pohled, nastrčený had, který jim řekl pravdu, chudáci naivní lidičkové, kteří nežnali dobro a zlo, nedokázali rozlišit pravdu od lži. Taková kombinace nemohla Hospodina přece sklamat, ne? Eva nevěděla, že pojídáním zakázaného ovoce dělá něco špatně, protože nemohla vědět co je dobře a co špatně, nedokázala nic takového rozeznat. Hospodn toto moc dobře věděl, nakonec to potvrzuje i Katechizmus, když říká, že Ježíš byl už před stvořením světa vybrán, aby spasil lidstvo:

Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
*Teda, když byl Adam s ní mohl ji přece zarazit.

Oběma se otevřeli oči. Najednou věděli. Přišli na to, že nezemřeli v ten den, a tím to je jasné, že Hospodin jim neřekl úplnou pravdu. Adam žil ještě přes 900 let (Gn 5,5: Všech dnů Adamova života bylo devět set třicet let a umřel) o Evě se to nikdy nedozvíme, protože je to jen žena ta není v náboženství nijak důležitá. Lidé začali rozlišovat dobro od zla, pravdu od lži a hned šok!!! Zjistili, že mají nad sebou Hospodina a dostali z Něho poprvé oprávněný strach. Ještě jden postřeh, všimněte si, že se ti dva oblékli do fíkových listů. Nezabili žádné zvíře, kvůli kožešině. Nevěděli, že se by se proto měla zvířata zabíjet:

7: Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.

V těchto verších Hospodin moc dobře ví, kde lidé jsou, jenom klame, kvůli výslechu, který vede k ničemným lidem, bojícím se Hospodina, kterému strachy pochlebují:

8: Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.

9: Hospodin Bůh zavolal na člověka: "Kde jsi?"

Adam se začal Hospodina bát. Už není, tak naivní. Vůbec poprvé se v Edenu ojevil strach z boha, narozdíl od okolních zemí. Nadále se strach bude od lidí vyžadavat. Budou muset být bohabojní. Následující skutečnosti dají Adamovi pořádnou facku. No, a co, že řekl pravdu. Hospodin mu ji neocenil. Vadilo mu, že se Adam neplazil po kolenou před Hospodiem. Hospodin chtěl ponížení. Takto si to i církve představují. Hospodin se vyžívá ve lžích, ponížení a násilí:

10: On odpověděl: "Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se."

Tady zase klame. Hospodin moc dobře ví, ale formulje otázku tak, aby mohla i čistá pravda člověku ublížit. Aby mohl trestat:

11: Bůh mu řekl: "Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?"

Adam naznačil, odkud mohla pocházet příčina toho co se stalo. Je to trochu zbabělec svalující vinu na Evu, potažmo i na Hospodina. U Hospodina se dobře trefil, ale to neměl dělat, nedošlo mu, že se to nesmí. Tím Hospodina pěkně naštval, protože (třeba) nechtěne naznačil skutečnou podstatu této pasti. Ale řekl pravdu. V Bibli je to takto napsáno:

12: Člověk odpověděl: "Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl."

Eva taky neprojevila mnoho respektu. Trochu zalže - aspoň něco. Proto, aby se Hospodinu zalíbila. Řekla, že za to může had, protože řekl čistou pravdu. Ale to je jedno. Hospodin a had jedno jsou, takže si moc nepomohla. Mohl by ji omluvit strach. Musela být chudák strachy na větvi, a kdyby věděla co ji za to od toho milosrdného Hospodina čeká, určitě by se zhroutila. Teprve poznanala, že se zachovala špatně, ale pozdě. Bez snědení zakázaného ovoce, to poznat nemohla. A už se taky bojí. Lidi máte po srandě a slíznete si to pěkně ve středověku:

13: Proto řekl Hospodin Bůh ženě: "Cos to učinila?" Žena odpověděla: "Had mě podvedl a já jsem jedla."

Jak je možné, že Hospodin potrestal hada, který za nic nemohl? Potože je nejmocnější a nikdo proti Nněmu nic nemůže. Had se stane ubohým plazícím se stvořením (pokud tedy došlo někdy k nějaké změně) a postavil ho proti lidem. Lidé se stali poníženými služebníky Hospodina, kteří mu ze strachu ze strašlivých muk, které jim naslibuje, když ho nebudou uctívat, schválí cokoli. I genocidu (Dt 7,1-11). I vraždění vlastních rodin (Ex 32,27)... Potrestání všech nevinných aktérů tohoto příběhu bylo v Hospodinově plánu a věděl, že On může všechno. A lidé mu budou dokonce poníženě děkovat:

14: I řekl Hospodin Bůh hadovi: "Protožes to učinil, buď proklet, vyvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.

Hle, tady se Hospodinův charakter projevuje v celé své kráse. Přímo a jasně způsobuje, že se jeho dvě stvoření budou nenávidět:

15: Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu."

Hospodin trestá poddané stvoření bolestí a utrpením do podřízené role. Tady je vidět, jak moc je nutno se Hospodina bát:

16: Ženě řekl: "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout."

Tady je poprvé použito mužské jméno Adam. Důležitý moment, který nahrává mužskému šovinismu. V církvích nic nového. Hospodin obviňuje Adama za to, že poslechl svoji ženu. Možná poučení pro muže? Neposlouchejte svoji ženu, uvede vás do zkázy:

17: Adamovi řekl: "Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.

Hospodin prý potrestal člověka smrtí. Není tomu tak, je to jen Hospodinovo konstatování. Člověk nikdy nesmrtelný nebyl viz Gn: 3,32:

18: Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.

19: V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš."

Zde je poprvé použito jméno Eva:

20: Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa), protože se stala matkou všech živých.

Zde se vlastně prvně hovoří o zabíjení. Ledaže by si Hospodin stvořil kůži na suknice bez zabití nějakých zvířat (což samozřejmě je v jeho moci, jako všemohoucího, ale zcela to odporuje jeho tužbám po smrti, utrpení a bolesti ostatních bytostí).
Všimněme si, že původní Bůh si přál, aby lidé jedli jen rostlinnou stravu a nechtěl, aby žili na úkor jiných živých tvorů. První kapitola, která popisuje první verzi stvoření, toto takto píše (Gn 1,29). Jenže s nástupem Hospodina už to pravda není. Mírumilovného Boha nahradil krutý Hospodin. A u něj, co se týče zabíjení zvířat, platí pravý opak. Přece když lidé poznali, že jsou nazí, oděli se do fíkových listů (Gn 3,7). A čím však oblékl člověka Hospodin? Koženými suknicemi. První příklad toho, že mají zabíjet, jak jinak by získali kůže? A tohle pokračuje dál: Kain obětoval Hospodinu vypěstované rostliny, Ábel zabité ovce. Na kterou oběť Hospodin shlédl? Zeleniny si ani nevšiml. Ale ovce přijal (Gn 4, 3-5). A když si přečtete v Bibli obětní řády (např. Nu 8, Nu 15), jak Hospodin vyžaduje k obětem zabíjení zvířat, jak předepisuje lidem, jak mají zvířata zabíjet, jak dělit, co polévat krví, a jak je Mu tato vůně libá, uvědomíte si, jak krutý bůh to musí být:

21: Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.

Jeden z nejdůležitějších veršů celé této smutné historie. Potvrzuje se zde přímo Hospodinovými ústy, že strom zapůsobil a informace, podaná ženě prostřednictvím hada byla přesná. Že důvody, které jako Hospodin sdělil Adamovi zákazu nebyly pravdivé. Člověk nesměl jíst ne proto, že by ten den zemřel, ale proto, že by prohlédl a stal se moudřejším. A Hospodin sám potvrzuje, že člověk předtím nerozeznal dobro a zlo a že se to změnilo. A také, že člověk není a nikdy nebyl nesmrtelný, protože k tomu by potřeboval pojíst ze stromu života, což ještě neudělal. Opravdu hutný verš:

22: I řekl Hospodin Bůh: "Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky."


Tím mu znemožnil pojíst ze stromu života a získat nesmrtelnost. Bylo dokonáno. Plán vyšel, člověk je hříšný a je možno ho ovládat a trestat. A hlavně se nechávat velebit, to mu dělá dobře:

23: Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.

24:Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Rozebrala jsem tři kapitoly z Bible první knihy Mojžíšovy Genesis. Pokud si myslíte, že soudím Boha, není tomu tak. Já se Ho snažím zastat. Podle mě není správné uctívat někoho jako je Hospodin. Všimněte si jaký je krutý a nespravedlivý. Ničeho jsem nepřidala ani neubrala ono to v té Bibli opravdu takto napsáno je. Já uznávám jediného Boha toho, který je hned na začátku Bible v první kapitole a kousek v druhé kapitole. Možná v Bibli je pravý Bůh, ale dobře je v ní schovaný. Mám známou, která ho možná v Bibli objevila. Čte Bibli zvláštním způsobem. Třeba si přečte nějakou větu na straně 7, která navazuje na nějakou větu třeba na str. 1115. S toho prý vyčetla, že příjde armagedon a po něm na Zemi budou všude kolem růst stromy nesoucí ovoce, zmizí všechny supermarkety, peníze, auta...takže to tady bude vypadat jako na samém počátku stvoření člověka, tak jak to měl pravý Bůh od počátku naplánované. Ten Bůh, který je opravdu spravedlivý a milosrdný, který nikomu nestraní. Což se o Hospodinovi říct nedá. Je toho plná Bible. Nikoho z vás nenutím, aby jste mi věřili. Je to na vás komu budete věřit.